Poznej Linux
- Menu je zatím ve výstavbě
Ať už chcete GNU/Linux vyzkoušet prostřednictvím live distribuce nebo chcete svou distribuci nainstalovat na pevný disk, je třeba si ji nejprve opatřit.
Ideálním místem je web vámi zvolené distribuce, kde se určitě bude nacházet sekce ke stažení, kde s největší pravděpodobností najdete níže zmíněné .iso soubory s obrazy instalačních médií. Pokud z nějakého důvodu nemáte možnost získat instalační média touto cestou, můžete zkusit některou z následujících možností:
Nejčastěji narazíte na .iso soubory, což jsou obrazy instalačních médií sloužící k vypálení na CD či DVD. Těchto obrazů může být v případě některých distribucí více, neboť některé distribuce mají rozdílné verze pro různé architektury počítačů či typy procesorů. Pro domácí a kancelářské počítače obvykle přícházejí v úvahu dvě, verze pro 32-bitové procesory a verze pro 64-bitové procesory.
x86i386, i486, i586 nebo i686x86_64amd64V zásadě, pokud si nejste jisti, bezpečnou volbou je zvolit verzi pro 32-bitový procesor, neboť v případě, že máte 64-bitový procesor, 32-bitová verze na něm bez problémů poběží, zatímco naopak to fungovat nebude (64-bitový operační systém nemůžete provozovat na 32-bitovém procesoru). Pokud máte 64-bitový procesor, budete mít asi menší dilema, kterou verzi zvolit:
Nechcete-li řešit dilema výběru mezi 32-bitovým a 64-bitovým systémem, vyberte si 32-bitový systém. V opačném případě si projděte následující odstavce.
Máte-li více nebo rovno 4GB operační paměti, uvažujte o 64-bitovém systému. I když je pravdou, že tuto paměť můžete dnes už využít i na 32-bitovém systému1), má toto použití citelné nevýhody (o část paměti přijdete a žádný program si nebude moci říci o více než zhruba 3GB paměti, i když ji budete mít volno dostatek).
64-bitové systémy nabízí nejen možnost využít více operační paměti, ale i výkonový nárůst. Praktický přínos výkonových možností 64-bitového procesoru je nejvíce markantní v oblastech náročných či zdlouhavých výpočtů, tedy v situacích jako kódování audia či videa, renderování obrazu či videa (např. práce s 3D animacemi, atd.), diskového šifrování či šifrování velkého objemu dat, serverové aplikace (např. Apache je podstatně rychlejší na 64-bitových systémech), atd. Naopak v situacích jako práce s kancelářským balíkem, prohlížečem, počítačovými hrami či 3D aplikacemi, atd., bývá rozdíl minimální.
64-bitové systémy mohou mít nicméně některé problémy s 32-bitovými proprietárními aplikacemi a komponentami (Adobe Flash, 32-bitové aplikace pro Windows ve Wine, atd.). Pokud tyto komponenty nepotřebujete, klidně si nainstalujte 64-bitový systém. Jinak nelze než doporučit vámi zvolenou 64-bitovou verzi distribuce nejprve vyzkoušet, vše potřebné zprovoznit, a pokud narazíte na problémy, můžete nainstalovat 32-bitový systém2).
Váš vypalovací program by měl umět vypálit ISO, k čemuž bude mít obvykle speciální funkci (patrně někde v menu) nazvanou „Vypálit ISO“, „Vypálit obraz“ nebo velmi podobně. Rozhodně nestačí pouze vzít .iso soubor a vypálit ho na médium jako byste vypálili obyčejný soubor.
Pokud váš vypalovací program neumí vypálit .iso, zkuste sehnat nějaký, který to zvládne. Pro Windows existuje řada webů s katalogem volně použitelného softwaru (např. Slunečnice či Stahuj.cz), kde si určitě vyberete.